Trakční ostruhy, které jsou také známé jako trakční osteofyty nebo ne-okrajové osteofyty, jsou kostní ostruhy, které se tvoří v blízkosti koncové desky obratle, podle internetové stránky Radiopedia. Radiopedia říká, že tyto formace mohou být zaznamenány na rentgenovém paprsku přibližně 2 až 3 milimetry od koncové desky.
Pokud jsou trakční ostruhy malé, mají tendenci být spojeny s degenerativním onemocněním, zejména degenerativním onemocněním disku a / nebo spondylózou.
Mohou indikovat páteční nestabilitu, říká Radiopedia. Biely, et. al. ve svém článku nazvaném "Klinická nestabilita bederní páteře: diagnóza a intervence", publikovaný v časopise Ortopedické praxe č. 18, uvádí trakční ostrohy jako jeden z příznaků rentgenového záření, které mohou naznačovat nestabilitu v podpůrném podsystému se skládá z vaší páteře a jeho vazů) na páteři. FYI, existují celkem 3 subsystémy a vzájemně spolupracují, aby stabilizovaly vaši páteř.
Radiopedia také říká, že větší ne-okrajové ostruhy jsou často výsledkem fúze mezi ne-okrajovým a buď okrajovým nebo bez okrajového ostrohu od sousedního koncového obratle.
Tento typ hnací ostrosti může naznačovat, že zánětlivé procesy jsou v práci.
Co nás trakčních hřebíků učí o degeneraci páteře a spondylóze
Trakční osteofyty jsou ve skutečnosti méně obvyklé ze dvou typů, které se vyvíjejí na zádové desce.
Čím častější je odrůda osteophytu. Jak očka, tak trakční osteofyty mají stejný typ tkáně a přinášejí stejný degenerativní proces.
Pro lepší pochopení degenerativních změn bederní páteře, Kasai, et. al., přezkoumalo téměř 3000 rentgenových paprsků. Všichni pacienti ve studii byli starší 60 let.
Vědci věnovali velkou pozornost frontě (nazvané přední) těl obratlů. Jejich studie byla publikována v roce 2009 v BMC muskuloskeletárních poruchách v článku nazvaném "Směr tvorby předních lumbálních vertebrálních osteofytů".
Vědci zjistili 14 250 párů trakčních ostroh a klasifikovali je do 6 různých skupin na základě směrů, do kterých se rozšířily osteofyty (relativně k nejbližšímu meziobratlovému disku). Zde je rozpis skupin:
- Skupina A neměla osteofyty.
- Skupina B, ostruhy prodlouženy směrem k nejbližšímu disku. Z bočního pohledu to vypadá, jako by ukazovaly na meziobratlový disk.
- Ve skupině C horní / dolní pár osteofytů směřoval k sobě do takové míry, že vytvářeli téměř kompletní kostní můstek podél jejich sdíleného intervertebrálního disku.
- Ve skupině D horní / dolní pár osteophytů ukázal jeden od druhého. Jinými slovy, horní část ukázala nahoru a dolní část ukázala dolů.
- Ve skupině E probíhaly osteofyty téměř rovnoběžně s horními a spodními liniemi disku / koncového těla obratle.
- A ve skupině F byla trochu různorodá kategorie. Vědci nazvali osteofyty v této skupině "neschopné".
Nejčastěji pozorované osteofyty byly umístěny v bederní páteři u L1-2 a L2-3. Zvláštní forma (tj. Odpovídající skupinám popsaným výše), která se nejčastěji vyskytují u těchto kloubů, byla skupina B - okraje osteofytů směřující k nejbližšímu disku, přičemž horní a dolní směřující. Osteophyty, které se nacházejí dolů v páteři (L3-4, L4-5 a L5-S1), byly odrůdy skupiny D, přičemž ostruhy směřující od jejich nejbližšího disku (tj. dolů.)
Zatímco směr a typ osteofytů mohou být pouze rozlišováním, které může udělat lékař, tento druh výzkumu pomáhá lékařské komunitě objasnit, jak se kostní ostruhy tvoří v páteři, a dozvědět se více o degenerativním procesu.
V podstatě zvýšený pohyb nebo ohebnost mezi vertebrálními tělesy páteřního kloubu kladou důraz na osifikační proces, který se děje na končetině obratlů, což vede k změnám kostní hmoty. Z toho tvoří osteofyty. Mezi další příčiny trakčních ostrostí patří osifikace předního podélného vaziva a / nebo fibróza prstence disku. (The annulus fibrosus je tvrdá vnější vrstva intervertebrálního disku.)
> Zdroje:
> Holland, M. Neomezující osteofyt. Radiopaedia.org webová stránka.
> Kasai, Y., Kawakita, E., Sakakibara, T., Akeda, K., Uchida, A. Směr tvorby předních lumbálních vertebrálních osteofytů. BMC muskuloskeletální poruchy. 2009.
> Biely > S., PT, DPT, OCS, MTC, Smith, S., PT, PhD., > Silfes > S., PT Ph.D. Klinická nestabilita bederní páteře: diagnostika a intervence. Ortopedická praxe, vol. 18.